Z výletu ten den nic nebylo! Marek šel do koupelny, po sprše se vrátil v mé osušce, byla jsem tak zmatená, že jsem mu zapomněla dát jinou, vystřídala jsem ho a sedla si na postel k němu, lehli jsme si pak spolu na suchou část lůžka, hladil mne a rozpovídal se. O své ženě, o svém životě, o dětech, o své práci, o svých snech, plánech i o tom, jak je člověku samotnému smutno. Já, obvykle ukecaná, jsem mlčela a poslouchala jeho povídání. Snad dvě hodiny povídal a já jsem poznala, že ten člověk je ryzí a nesmírně hodný a vzdělaný a že mám pocit, že ho znám léta a že je mi s ním strašně hezky. Docházelo mi pomalu, jak jsem bláhově hledala někde kousek štěstí a jak se to vlastně všechno povedlo samo od sebe.
Zvoní telefon, jsou tři hodiny odpoledne, trochu jsme usnuli, stuleni k sobě. Dcera volá, že jede z chalupy a veze mi nějaké věci do charity, se kterou spolupracuji a kam dodávám potřebným starší oblečení a věci na zpracování do chráněných dílen. A že u mne bude tak za deset minut. „No, tak to bude průšvih!“ napadá mne, ale nemám sílu odporovat a říci jí, aby sem nejezdila. „Musíme se obléknout a hrát trochu divadélko, prosím, nechci, aby si pomyslela, že její matka je nějaká poběhlice, co spí s prvním chlapem, kterého vidí“, říkám a chaoticky sháním oblečení a dávám ložnici a předsíň do pořádku. Házím spadlé džíny i svetr do skříně a likviduji následky svého „hříchu“. Deset minut je fakt málo času na mejkap nebo nějaké „kamuflování“ skutečnosti, nehledě na to, že má dcera by se stejně jen tak oblafnout nedala. A kromě toho je zvyklá, že jde v domě tam, kam se jí zlíbí a do koupelny například lze jít pouze přes ložnici. Lítám jak potrhlá v domácích šatech, které jsem na sebe v rychlosti navlékla, Marek je jakž takž oblečený, přehazuji přes mokré prostěradlo deky a přehoz přes postel a už slyším klíče ve dveřích!
Marek sedí způsobně v kuchyni na židli u té studené kávy a já běžím rozechvěle ke dveřím a tam stojí má krásná a náhle vševědoucí dcera jako ztělesněná otázka. „Mami, čí je to volvo před domem?“ – rychlá otázka. „No, mám tu návštěvu, na skok, víš…….?“ Podezřívavé oko mé „holčičky“ si mne projelo od kořínků vlasů až k patám. „Aha! Tak to mi řekneš jindy“, slyším svého potomka a buchla taška s věcmi v předsíni. „Já jedu! Ale………… vypadáš nějak jinak! Dobře. A mladě! A sluší ti to! Tak pa, zítra si zavoláme. Jo, kdybys mi ho náhodou chtěla představit, bránit se nebudu! A přeji ti to!“
Je pryč! Ví všechno! Tak nevím, mám se stydět před vlastní dcerou nebo mám být „nad věcí?“
Vracím se do kuchyně a tam sedí trochu napjatý Marek, také jedna velká otázka v očích! „Tak co?“ „Nic! Mám se svojí dcerou takový vztah, že se neptá, ví své! A asi mi tě i přeje, jednou vás spolu seznámím!“ Ale jsem nejistá, mám provinilý pocit, že vlastní dcera mne odsoudí, najednou mi to mé hledání přišlo komické i nefér vůči ní, najednou jsem zapochybovala, jestli dělám dobře, že mám doma mužského, milence, kterého vlastně ani neznám.
„Hmmm, tak co s tím budeme dělat?“ „Nic, jestli nám má být spolu dobře, ona to pochopí a bude ráda, že už nejsem sama, ví, jak mi bylo smutno.“
Marek vstává a já se obávám, že mi oznámí, že jede domů, protože nechce žádné komplikace, začínám zmatkovat, uklízím šálky od kávy do myčky, utírám stůl a chovám se vůbec jako správná domácí slepice, hlady mi kručí v žaludku a jsem nešťastná, že se to tak vyvinulo…… Jenže – chyba lávky! Marek mne bere do náručí, šeptá, že je se mnou šťastný, že poznal konečně milování podle svých představ, ale některé z nich, že ještě nezrealizoval a že ví, jak s tím dál naložit, jen mu to mám dovolit. A že vůbec nikam nespěchá, nikdo ho nečeká, jestli chci, uvaří něco k pozdnímu obědu a že by rád zůstal, protože je mu se mnou krásně… Vnímám jeho slova a pomalu se zklidňuji! A proč vlastně ne?
Tak dobře. Vař! Starej se o mne, já se nechám ráda chvíli rozmazlovat. Ať už to s Martinou dopadne, jak chce! Je to můj život a mé štěstí! Sice bych si místo jídla měla dát pár facek, možná by to ty faldy v břišních partiích trochu srovnalo, ale na druhé straně jsem hladová a zvědavá na jeho umění v kuchyni, v posteli už jsem ho částečně poznala.
Pouštím ho do komory, aby si našel nutné věci pro vaření, odcházím převléknout mokrou postel a trochu si srovnat myšlenky.
Vracím se asi po hodině do voňavé kuchyně, snažila jsem se ze sebe vyrobit trochu atraktivnější model milenky, moc se to nepovedlo, ale vůně mne přesvědčuje, že špagety s jakousi orientální omáčkou budou skvělé. „No, jak tohle dopadne!!!“ Je mi to předem jasné – po jídle neodejde a bude další milování.
Proti svému přesvědčení i úmyslu jsem se těmi špagetami krásně přecpala, nasycená, pomilovaná a dokonale spokojená jsem se neprozřetelně optala, co bude pít. Víno? Není problém, mám celkem dobře zásobenou vinotéku. Pivo, také není problém, v lednici mám vždy aspoň 2 vychlazené „Plzně“. Ale jak potom pojede domů? Vybral si víno, prý se to pak nějak zařídí.
Tak jsme seděli v mém obýváku s vínem z Jižní Afriky, těžkým a hutným, opět se povídalo, ale tentokrát došla řada i na mne. Měla jsem pocit, že mu musím také všechno vypovídat a tak kolem sedmé večer byla první láhev prázdná a mně bylo jasné, že jeho odjezd je v nedohlednu, případně tu Volvo zůstane samo nebo tu spíš zůstane i jeho majitel až do rána. A strašně jsem chtěla tu druhou variantu.
Také k ní došlo! Načali jsme druhou láhev, to už měl na sobě můj tréninkový teplákový dres a seděli jsme v pohodě u Vivaldiho hudby vedle sebe na gauči. Střídavě jsme popíjeli, povídali, líbali se, otlapkávali, vzrušovali a já jsem věděla, že jak to luxusní auto, tak jeho atraktivní majitel, budou mými hosty na delší dobu a Volvo nejspíš bude stát u domku častěji.
Vzrušování se stupňovalo a oběma nám bylo jasné, že skončíme za chvíli zase v posteli, která ještě ani nestihla vyschnout. Už úplně nahá, protože oblečení mne zbavil během několika vteřin, jsem čekala na něj s nataženou rukou, abych si ho odvedla zase do ztemnělé ložnice. Oči zamlžené touhou, zvlhlá a vzrušená na maximum, jsem tušila, co nastane a sotva jsem šla.
Položili jsme se na postel a ve světle svíček, které jsem zapálila, se mne zeptal, jestli může použít toho robertka a jestli se pak i může dívat, jak si to dělám sama, protože ho to vzrušuje a už dlouho tu příležitost neměl. Byla jsem trochu v rozpacích, styděla jsem se tak trochu i sama před sebou, když jsem ho používala, natož před mužem. Ale byla jsem sama tak rozrušená, že mi to začalo být jedno. Opět rozehrál koncert ve mně prsty a jazykem, opět jsem měla orgasmus okamžitě po několika minutách a opět jsem ztrácela vědomí při jeho laskání. Pak se natáhl na noční stolek a podal mi přístrojek. Mlčky, ale prosba byla v očích jasně čitelná. Hnětl mi bradavky a vzrušoval mne druhou rukou na poštěváčku a já pomalu zasunovala umělý úd do sebe. Rytmus se zrychloval s tím, jak on přidával na intenzitě svého laskání. Svíjela jsem se, ale pevně mne vtiskl do matrace a nedal mi úniku. Opět nalezen ten bodík rozkoše a já opět úplně mimo. Robertka jsem tam měla celého a snad ještě i kus své ruky, nevnímala jsem nic jiného, nežli jeho vibrace a pohyby v sobě. Najednou jsem cítila, jak mi odtahuje ruku s robertkem, vytahuji ho s povzdechem ze sebe, ale už cítím živou náhradu. Naléhá na mne, roztahuje mi nohy a spustí se šílená jízda, která trvá snad dvacet minut. „Jak to proboha může vydržet tak dlouho?“ napadá mne, ale miluji se s ním se stejnou intenzitou. Povolí, odtáhne se a padne vedle mne na postel. „Už? Nic jsem nepoznala?“ „Ne, nestříkal jsem, vydržím hodně, chci tě dneska umilovat k smrti!“ „No, to jsem zvědavá, já také hodně vydržím!“ A už cítím, jak se posunuje svým údem k mým ústům a on hlavu v mém klíně a rozehrává se znova hra jazyků – já dráždím, saju jeho, přetahuji kůžičku přes naběhlou špičku údu a laskám kouličky, zasunuji si úd až hluboko do krku, málem se dusím, jak je obrovský, jemně ho koušu špičkami zubů, vzdychá mi slastí do mého lůna, kde řádí jazykem i prsty, opět mám prsty v obou dírkách a poštěváček je laskán, sán a opečováván jeho ústy. Když se po chvíli zvedne, obličej má mokrý od mých šťáv. „Mám tě snad až v uších“, směje se a otírá si obličej o má roztažená stehna. Líbá mne. „Ochutnej sebe“, slyším jeho zrychlené šeptání a zkouším, jak to chutná, když je žena takhle vzrušená a prožívá takový obrovský orgasmus, jeden za druhým. Pokračujeme v milování vkleče, a když už opravdu nemůže, zeptá se, jestli může stříkat do mých úst. Nikdy jsem to nezkusila, ta chuť i pach semene mi byly vždy odporné a i když mne přítel přemlouval, nechtěla jsem. Ale dneska nevím, co se to se mnou děje a souhlasím a už klečí nade mnou, já mám jeho úd v ústech, pohybuje se rychle a cítím, jak nabíhá ještě více a jak v něm začíná pulsovat, cítím také jeho napětí a úlevné zachroptění a najednou mám plná ústa. Polknout, vyplivnout, nevím, co mám dělat, vybírám si druhou možnost a semeno mi teče po bradě na prsa, on mi ještě popleskává svým údem po obličeji a úlevně vydychuje. Já se hroutím na postel a prožívám poslední mohutný výstřik, honem mi roztahuje nohy a saje moji šťávu a přitom mne ještě laská na prsou.
Dvě hodiny to trvalo, nežli jsme se málem k té smrti umilovali oba. Ale bylo to nádherné, nezapomenutelné. Usnuli jsme téměř okamžitě, dvě propletená těla, horká, mokrá od milování, jednak trochou alkoholu a také únavou. Vždyť jsme se milovali takhle dlouho a intenzívně 2x za ten jediný den, to dá zabrat. Když jsem se probudila asi ve 3 ráno, abych se šla osprchovat a trochu zkulturnit rozlámané tělo, seděl v křesle a díval se na mne. Znejistěla jsem, ale natáhl ruku a znovu mne požádal, abych s ním zůstala. Tak jsem v tom až po uši!