A přišel čtvrtek. V 11.00 hodin dopoledne sedím v plné práci v kanceláři, zvoní zvonek u dveří k asistentce a slyším hluboký mužský hlas, jak se ptá, zda by ho paní obchodní ředitelka mohla přijmout, že neměl čas se ohlásit dříve, protože jede jen náhodou kolem a vůbec s tím nepočítal a ……. Následovala další lavina výmluvnosti a nakonec jméno – pan Šoupálek. Až teď Katka povolila. Pustila ho ke mně do kanceláře s náležitým šklebem! Přeci nemůže nic vědět!? No nazdar! A já vypadám! Bavlněné volné kalhoty s gumou v pase a ušmudlané tričko, v obojím vypadám ještě monstrózněji – měla jsem v úmyslu klukům pomoci uklidit sklad, tak podle toho také oblečení. Mejkap nic moc, alergie na pyly mi dává zabrat, takže nos odřený, rty rozpukané, oči krhavé, moc se nemaluji, stejně to dlouho nevydrží, vlasy dneska taky žádná sláva, ranní vyfoukání potem z práce zmizelo, no, děvče, ty teda vypadáš!!! A ve dveřích ten atraktivní pán s vějířky vrásek kolem bystrých a usmívajících se očí, sportovní postava, volné vlněné kalhoty a pohodlný mohérový svetr ……, nejraději bych se viděla někde po krk v hnoji.
Tak se poslouchám, jak ho vítám a jak ho usazuji na křeslo pro hosta a jak mu říkám pár naprosto scestných blábolů a mám pocit, že je to poslední den mého života. Že jsem trapná, ošklivá, stará, tlustá, neatraktivní a ještě ke všemu úplně pitomá.
A on tam nonšalantně sedí, nohu přes nohu, pije tu Katčinu divně řídkou kávu a já tak jako ve snu slyším, že by mne rád pozval na oběd, protože mu odpadlo jednání v blízkosti naší firmy a tak by se to hodilo a bla bla bla………….
No, tak jdeme. Pěkně za roh k panu Ádovi, který tam má bistro, kam moc ráda chodím, vše čerstvé a dobře upravené, radost se tam najíst. Jenže mi nechutná, protože vedle sebe mám atraktivního chlapa a já mám pocit, že vypadám jak bezdomovec, mluvím jako nesvéprávná a celkový dojem nula!
A přichází dotaz, co budu dělat o prodlouženém víkendu. „Jedu na chalupu své dcery a chci jí pomoci s jarním úklidem, konečně slezl sníh, zahrada zanedbaná, velký dům neuklizený, prostě tak nějak…“, plácám nesmysly. „Ale v neděli se chci vrátit“. „Tak fajn, v pondělí můžeme podniknout nějaký výlet“, dodává Marek, to už si tykáme, ani nevím, jak jsme k tomu došli. Přistihuji se, že souhlasím. Souhlasím, vydávám svoji soukromou adresu, kde mne má vyzvednout ráno a už se těším, to je hrůza!!!!
Jdu zpátky do kanceláře jak ve snu, dodělávám práci, jak proběhl pátek, ani netuším, Martina se pro mne stavila odpoledne, odvezla mne na chalupu a víkend do neděle probíhá v chaotickém kvapíku, uklízíme, pereme, myjeme okna, na zahradu se nedá, je pořád ještě mokro, ale už to spěje k jaru, kýchám a prskám, alergie se rozběhla v plném proudu, jak já budu v pondělí „krásná“ – opět ten oteklý nos, oči, pokožka jak struhadlo, no, ono to už nějak dopadne. Martina je ze mne rozčílená, protože jsem nervózní a na to ona má dokonalý „nos“, takže odolávám dotazům, co se to se mnou děje, vymlouvám se na svoji jarní alergii, ale myslím, že svoji chytrou dceru jsem moc neoblafla.
Konečně jedu domů, autobusem, Martina se vrací až večer v pondělí. Snažím se dát se trochu do pořádku a rozpolcené pocity mnou zmítají jak s puberťákem.
V noci jsem toho moc nenaspala a druhý den, 8. května, jsem se usilovně snažila ze sebe udělat trochu „atraktivnější kost“, která by stála za hřích, mám pocit, že zbytečně. Vzdávám to definitivně a jdu si uvařit kávu, ono to už nějak dopadne. Nechávám pěkně rozestlanou postel, protože přeci nebudu vodit návštěvu hned do ložnice! Pokud vůbec půjde dál, skončí nejdále v obýváku, ne-li jen v kuchyni či jídelně.
A je to tu! Zvoní zvonek, jdu otevřít k brance domku a zvu Marka dál. „Nemám dopitou kávu, ale dáš si se mnou šálek, než pojedeme?“ „Rád“, odpoví a jde přede mnou. Voní! Nádherně, cítím Fahrenheita od Diora. Dokonale oblečený, skvěle padnoucí kalhoty, sportovní kožené boty ručně šité, krásná košile, přes ruku bundu „CAMEL“, připadám si jak chudáček ve svých opraných džínách a oblíbeném svetru, ve kterém mám pocit, že vypadám aspoň trochu sexy.
V mé mrňavé předsíňce se zouvá a usmívá: „Máš to tu tak krásně útulné a voňavé. A můžu Ti dát pusu na přivítanou?“ Nastavuji tvář, ale dostávám polibek na rty, přitahuje mne k sobě a ten letmý polibek se prohlubuje, jazyk šmejdí v mých ústech a dobývá se dál, začínám mít pocit, že mi měknou kolena. Jo, není to jen ten pocit. Podklesávám. Cítím jeho ruce na svých ramenou, posunují se dolů k pasu a najednou mám svetr někde nahoře a podprsenka je rozepnutá, hladí mi nahá prsa a stále mne líbá, vášnivě a dobyvačně.
To snad ne!!! Vlhnu a přestávám se bránit, podvoluji se jeho laskání a najednou jsou mé ruce v jeho rozepnuté košili a hladím jeho bradavky, chlupatý hrudník, bože, to je slast zase cítit voňavého mužského. Snad jsem se fakt zbláznila!
Cítím jeho ruce na pásku džín, ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsou dole na zemi a já tam stojím jen v kalhotkách a ponožkách, svetr vyhrnutý, holá prsa, džíny omotané kolem kotníků. Oplácím stejně a zápasím s jeho páskem, povedlo se a jsme na tom okamžitě téměř stejně!
Co bude teď? Jsem vzrušená k zbláznění, ale když se ke mně přitiskne, cítím totéž i u něj.
„Myslíš, že nás ta mrňavá stolička udrží oba?“ zeptá se přidušeně a tlačí mne k sedátku, které je u dveří, aby se mi lépe obouvalo. „Nebo máš nějaký lepší nápad?“ Huhlám cosi o dveřích vzadu a už cítím, jak se sunu i s těmi omotanými džínami tím směrem. „Panebože, ta ložnice vypadá, co si asi pomyslí?“ to je má první myšlenka, ale nebráním se a cupkám v šíři kalhot dál tím směrem, tlačena jeho vysportovaným tělem. Po chvíli se „vyzouvám“ z nepohodlí svlečených kalhot, jeho také zůstávají na místě někde u rohožky a posunujeme se udaným směrem. Otevírají se dveře ložnice a to už je chvat k mé velké posteli. Cestou ztrácím svetr i podprsenku, on košili a jen tak v kalhotkách a slipech padáme oba na postel. Rozestlanou od rána. Stydím se, ale napadá mne: „Ještě, že jsem nechala ty zatažené rolety“!
A to už cítím, že kalhotky mi dávají také sbohem a jeho prsty lačně zkoumají má intimní místečka. Asi je spokojen, jsem totiž tak vzrušená, že vlhko je opravdu hmatatelné. Líbá mne stále a já cítím, jak dobrovolně roztahuji nohy a nechávám se laskat. A najednou konec! Vstane a chvíli si mne zkoumavě prohlíží. Začínám být nejistá! Znám ho pár chvil, co když je to nějaký uchyl, co si mne vyhlédl a…………. Až mé tělo objeví někde rozčtvrcené v kontejneru…. Jenže nedomyslím. Zbavuje se rychle svých slipů, má s tím trochu problém, protože jeho vzrušení se nedá nijak zapřít a lehá si vedle mne. „Prosím, neboj se, strašně mne vzrušuješ od první chvíle, co jsem tě viděl, nechci ti ublížit, vím, že milování s tebou bude strašně krásné a já potřebuji ženu, jsem strašně dlouho sám a strašně dlouho jsem hledal tu pravou ……………“ šeptá a laská mne víc a víc a já taju a taju.
Jsem úplně mimo! Cítím jeho ruce všude, jazyk v ústech, najednou se posunuje k bříšku, no, u mne spíš břichu a níž a níž a cítím, jak se dostává tam, kde už dlouho žádný muž nebyl. A začíná tanec. Snad má těch jazyků dvacet, „to není snad ani možné“, pomyslím si …….. svíjím se a cítím, že první orgasmus na sebe nedá dlouho čekat. Opět přestává a vrací se zpět k mým ústům, líbá mne dobyvačně, ale přitom ohromně něžně. „Jsi krásná a budeš víc, prosím, nebraň se, bude to krásné“, šeptá a přitom cítím, že do mne vstupuje, opatrně a jemně. Jenže já jsem tak vzrušená, že mám pocit, že jsem ho pohltila úplně. Roztahuji nohy, abych mu usnadnila vstup a přijímám jeho mužství a začíná nádherné milování. Je velký, ale něžný a dává pozor, aby mi neublížil. Ani to snad ani nemůže, jsem připravená pomalu i na koně.
Můj další orgasmus na sebe opravdu nedal dlouho čekat a pro něj to byla inspirace k tomu, aby přitvrdil. Přirážíme oba jak zběsilí a najednou opět konec! Vystupuje ze mne s tichými slovy: „Stříkal bych, to ještě nechci!“ a ústa se posunují zase tím směrem, kde předtím byl jeho úd. Po chvíli následuje další má exploze! Opět se vrací, nohy mi roztáhne doširoka a drží je přitom rukama od sebe, předtím podložil moji pánev polštáři, takže pro mne mnohem intenzivnější pocit a miluje mne tvrději, nežli na začátku, asi sám poznal, že tohle mi dělá dobře. Jsem jak šílená, ztrácím snad napůl vědomí, ale uvědomuji si jeho velikost i jeho zkušenost dokonalého milence. Opět přestává, vrací se zpátky do mého klína a jazykem i prsty nachází ten bod! Tak teď už jsem šílená doopravdy a opět koušu polštář a řičím blahem, vytéká proud mé šťávy, ve které smočí prsty a další překvapení! Otočí si mne tak, aby ležel na mé jedné noze, druhou mi drží nahoře, tím mne vlastně téměř znehybní, prakticky se nemohu bránit a prsty rozehrává další koncert v mých intimních partiích. A cítím, jak jeden prst zajíždí opatrně do druhé dírky, druhý je v té správné a pro mne klasické, nevím, co si mám představovat, tohle jsem ještě s nikým a nikdy neprožila. „Hraj si, prosím, chci tě vidět, jak se sama vzrušuješ“, slyším přidušený hlas a poslušně si hraji dle jeho přání s poštěváčkem a vzrušuji se, zatímco obě dírky jsou „obsluhovány“ jeho prsty. Jsem polomrtvá blahem. To jsem nikdy nezažila a další orgasmus na sebe tím pádem nedá dlouho čekat. A je opravdu pořádný, postel je rázem mokrá jako kdyby do ní někdo vylil vázu.
Obrací si mne dle svého přání, jsem jak hadrová panenka, vůbec se nebráním, otáčí mne na břicho, zvedá mi pánev nahoru a vstupuje do mne zezadu. Cítím jeho velikost i napětí, musí být za chvíli hotový, protože tohle se přeci nedá vydržet. „Můžu stříkat do tebe nebo mám dávat pozor?“ zní přidušený dotaz? „V mém věku už děti opravdu asi nehrozí, chci si tě vychutnat v sobě“, slyším sama sebe a už cítím, jak do mne vjíždí rychleji a rychleji a najednou úleva – cítím škubání jeho údu a přidušené vzdychy, horký výstřik, tiskne se ke mně a líbá na záda a v tom okamžiku mám i já svůj další a poslední obrovský orgasmus.
Padáme na postel do toho mokra a opravdu se to nedá jinak nazvat, nežli že „funíme“ a relaxujeme vedle sebe.
Po chvíli odpočinku mne otáčí k sobě obličejem, líbá mne a říká: „Dlouho jsem hledal ženu k sobě, jsem strašně sám a nechtěl jsem hledat někde v pochybných podnicích. Hledal jsem a našel zcela náhodou, prosím, zůstaň se mnou!“ A mně se zamlží oči a jsem šťastná, ani mu snad nemusím vyprávět, že se mnou je to stejné. Jednou na to možná také dojde! Jednou si možná víc popovídáme, zatím na to sice nebyl čas, ale asi to povídání nebylo tak důležité, jako milování. A to se fakt povedlo.
Pak se zvedne, zeptá se na koupelnu a pohled se stočí na noční stolek. „No nazdar!“ pomyslím si a tak trochu zazmatkuji. „Nechala jsem tam ležet toho nového robertka! Co si teď asi o mně pomyslí?“
Zkoumavě se na mne zahleděl: „Ty jsi taky dlouho sama, že? Ale aspoň sis uměla poradit! A já mám bezva nápad!“
A o tom příště.