2. května v úterý jsem dorazila do firmy spokojená sama se sebou, odpočatá a v naprosté pohodě. Na stole papírek, co že to jako mám zařídit. Asistentka prosila, abych dojela k panu Šoupálkovi (jméno mne hodně pobavilo!) s paletou zboží, protože kluci ze skladu jsou zaneprázdněni jinde a už to tam mělo být v pátek, právě to urgoval. Omlouvala se, že mne tím jako obchodní ředitelku zatěžuje, ale nikdo jiný tu není! Jsme malá firma, všichni děláme všechno, tak proč ne! Tak jsem vzala průvodní papíry, doklady od našeho nákladního Iveca, paleta už byla nahoře a vyrazila do skladu firmy pana Šoupálka. Na tomhle zboží je nejtěžší ta paleta. Jinak 2x2x2 m zboží váží asi 10 kg, je to hlavně o velikosti, hmotnost mizivá, takže ani pro ženu to není náročný úkol.
Na rampě firmy stál pán, až mne zamrazilo: vysoký, štíhlý, prošedivělý, mezi 50–60 – sakra! Nezdálo se mi náhodou právě o tomhle mužském 1. května při mých úlevných praktikách doma v posteli? Asi jsem zírala víc, nežli bylo normální, protože se na mne tak trochu udiveně podíval, ale zaplať pánbů nekomentoval.
Omluvila jsem zpoždění, sundali jsme paletu a zajeli s ní do skladu a vzápětí jsem obdržela pozvání na ranní kávičku. Prý si dá se mnou, ještě ji neměl a tohle je dobrá příležitost. A pořád mne tak po očku pozoroval. Nakonec mu to nedalo a zeptal se, jak to, že obchodní ředitelka rozváží zboží? „Je nás málo, každý dělá, co je potřeba!“ odvětila jsem a usedla do pohodlného křesla v jeho kanceláři. „Je to stejné, jako že ve vaší velké firmě kávu připravujete sám, to také není běžné!“ Usmál se a řekl, že to je proto, že má tak vzácnou návštěvu, kterou chce obsloužit sám, aby nás nikdo nerušil. Kromě toho je už léta vdovec a je zvyklý si všechno sám dělat. Napadla mne hříšná myšlenka, zda úplně všechno, vzpomněla jsem si na ten svůj předchozí den a zrudla jsem, kromě toho jsem cítila opět obrovské vzrušení. Díval se na mne dost podezřívavě, není moc normální, aby se padesátnice červenala při normální poznámce o vdovství a nutnosti domácích prací, nemluvě při normální konverzaci.
Povídání se protáhlo na dobré 2 hodiny, uvědomila jsem si běh času až teprve tehdy, když začal zvonit mobil a asistentka se ustaraně ptala, jestli se mi náhodou něco nestalo, že tak dlouho nejedu zpátky. Tak jsem se rozloučila a při podání ruky měla pocit, že si ji ponechal v té své trochu déle, nežli bylo zvykem. Katka, moje asistentka, mne velmi bedlivě pozorovala, asi se jí nezdálo, že jsem byla tak dlouho pryč a že jsem ani nevyprávěla, jaký on ten pán vlastně je!
Celý den se mi motalo hlavou kdeco, myslela jsem na šedé oči s vějířky vrásek okolo, na velké ruce se štíhlými prsty i na skvělou postavu vysportovaného šedesátníka. No, nic pro mne, kdo by stál o ženskou s povolenými břišními svaly, tak bratru 10 kg nadváhy, prsa nic moc, krásy jsem taky moc nepobrala a ty dvě vysoké školy už to nespasí. Vtipem můžu zářit, ale vizáží zase tak moc neoslním. Připadala jsem si jak puberťačka, která obdivuje spolužáka z vyšší třídy.
Ve středu jsem vyzkoušela znovu svého nového „přítele“. Mé vzrušení před jeho použitím proběhlo velmi rychle – vzpomněla jsem si na pana Šoupálka a bylo to tu raz dva. První orgasmus na sebe také nenechal dlouho čekat, umělý úd jsem zasunovala s razantností daleko větší, nežli při prvním pokusu a hned na tu nejvyšší intenzitu vibrací. Asi se mi to prvního natolik zalíbilo, že jsem byla připravená tak, že hned první vsunutí údu bylo až téměř na celou jeho délku! Zkusila jsem si posléze kleknout a zasunovat jej zespodu, abych se ještě víc vzrušila. Vždycky pěkně přejet poštěváček a šup do dírky. Ovšem jednou rukou šmejdit po poštěváčku, druhou zasunovat umělý úd a ještě přitom klečet, to dost dobře nejde, tak jsem si sedla na podlahu a opřela se na koberci zády o polstr postele, zvedla nohy do výšky, ty opřela o křesílko u toaletního stolku a roztáhla je doširoka a využila jsem tak zrcadlové plochy na dvířkách od spodní skřínky, abych pozorovala, co to se sebou vlastně vyvádím. Takhle jsme se milovali s mým přítelem – ležela jsem na zádech na posteli, nohy jsem měla okolo jeho pasu a on stál a mohl tak do mne tvrdě vjíždět až po konec svého mohutného údu. Nebo s nohama na jeho ramenou, případně doširoka roztaženýma, které přidržoval oběma rukama, on byl opřený o zadní stěnu za postelí a přirážel, aby se dostal do mne co nejhlouběji. Miluji tvrdší sex, takže obě pozice pro mne naprosto vhodné. Bylo fantastické vidět teď v zrcadle svoji kundičku také z druhé strany – jako muž – při milování – rudou, naběhlou, vzrušenou, plnou toho velkého vibrujícího umělého údu až po jeho konec, jak z ní vytéká šťáva a jak poštěváček pulzuje a je nateklý a velký, rozdychtěně čeká na pohlazení buď prsty, nebo špičkou toho báječného údu. Když se ho dotknu, rozechvěje se a s ním celé mé tělo. Opět jsem ten bodík našla, opět jsem řičela vzrušením do polštáře a opět jsem se svíjela v extázi jak šílená. Opět mokré prostěradlo, pověšené na balkónku, tentokrát ještě i mokrý koberec, to jsem teda zvědavá, jak se tohle celé bude vyvíjet dál. Letošní jaro je zvláštní – loni jsem plakala a chodila po Praze s očima upřenýma do chodníku, abych nemusela pozorovat šťastné dvojice kolem sebe, letos blázním a sebeukájím se bez jakéhokoliv uzardění a pocitu nějakého studu, dělám si dobře a pořád mi to nestačí, jsem jak utržená ze řetězu. Proboha, nejsem ve svém věku až moc perverzní??? Jenže – je v tom trochu rozdíl. V pondělí to bylo spontánní a s myšlenkou na to, co bývalo a s pocitem, že se sebou musím začít něco dělat. Od toho úterý ovšem mám před očima jednoho vysokého, prošedivělého pána, co o mne zcela určitě neprojeví bližší zájem. A ani se mu nedivím, když své rozbolavělé tělo po „milování“ dávám v koupelně u velkého zrcadla zase dohromady a pozoruji se. Cvičit by to, děvče, chtělo, cvičit, míň jíst, možná trochu změnit šatník, ale roky z občanky stejně nevymažu, proč ty si vlastně hledáš chlapa, když na to nemáš, obyčejná šedá myši!!! Nejdřív začni sama u sebe a pak hledej. Tak v dalším povídání se možná dozvíte, jak jsem začala. A jestli k tomu vůbec stačilo dojít!!!