BYLA JSI BÁJEČNÁ, MÍŠO, ALE MUSÍM SE VRÁTIT KE SVÉ ŽENĚ A SYNKOVI, POTŘEBUJÍ MĚ. DĚKUJI ZA VŠECHNO, NEVZPOMÍNEJ VE ZLÉM. FELIX Lístek se vzkazem plachtil k podlaze a mně se chtělo skoncovat se životem. Odpoledne se táhlo a noc byla příšerná. Navyklá mít vedle sebe milého, cítila jsem se zoufale sama. Vzpomínala jsem na naše milování a nevěděla, co si počnu.
Ráno jsem se probudila s třeštící hlavou, neschopná konat to, co ode mě vyžadoval normální všední den. Zavolala jsem do kanceláře, že si beru dovolenou, naházela jsem do kufříku nejnutnější a prodírala se hustým sněžením k nádraží. Koupila jsem si jízdenku a nastoupila do vlaku. Ať jsem to probírala, z které strany chtěla, nemohla jsem pochopit, proč mám tak příšernou smůlu právě já. Před třemi lety mě opustil manžel, našel si mladší. Téměř dva roky jsem se mužům vyhýbala, přestože jsem mučivě toužila po tom, aby mě někdo sevřel v náručí a pomiloval. Mami, uvědom si, že je ti teprve čtyřicet, řekla mi tenkrát dcera a já v tom rozpoložení odpověděla na jeden inzerát.
Ten muž, který pak přijel, byl o celé čtyři roky mladší než já, ale nepřipadalo mu to hloupé jako mně, popovídali jsme si, popili a já ho uložila do někdejšího Lídina pokoje. V noci se objevil u mě v ložnici, usedl na pelest a řekl: Není nám dvacet, tak bychom to neměli zbytečně protahovat, pokud vám nejsem protivný, vezměte mě k sobě…
Líbil se mi, ale děsilo mě, že je o tolik mladší a že vím pouze to, co mi sám řekl – přesto jsem mu uvolnila místo. Nelitovala jsem toho, byl něžný, zkušený a vytrvalý milenec, na rozdíl od mého bývalého muže, který se ke mně vždycky prodral, ať jsem měla na styk náladu či nikoliv, uspokojil se bez ohledu na mé potřeby, převalil se vedle mě a za okamžik už spal.
Ta noc s Felixem mi nemohla samozřejmě vynahradit dvouletý půst, na to byla příliš krátká, ale darovala mi pocit, že existuji, že jsem schopná přijímat i dávat. Jak jsem si zvykala na rozkoš, které se mi dostávalo od nového milence ve fantasticky hojném množství, život mi začal znovu připadat jako pohádka, pouze kdesi v koutku duše zůstala usazena obava, že má radost nemůže mít dlouhé trvání a že mi Felix, dříve či později, oznámí: Už toho bylo dost, Michaelo, měj se hezky… Nic tomu nenasvědčovalo, proto mě to zasáhlo jako blesk z čistého nebe.
V bydlišti dcery bylo ještě víc sněhu než u nás. Loudala jsem se ulicí a odvaha, s níž jsem nasedla do vlaku, mě opouštěla. Jakým právem chci, aby se mnou dcera a její muž snášeli moji bolest? Proč je chci do toho zatáhnout? Copak nemají svých starostí dost? Zastavila jsem se a ohlédla se k budově nádraží. Neměla bych si koupit zpáteční lístek a vzdorovat tomu sama?
Ještě ve výtahu jsem uvažovala, jestli dokážu nedat tu svoji bolest najevo.
Mamko…, hlesl Radek, jako bych spadla z měsíce a ustoupil, abych mohla vejít.
Na stole v kuchyni stála načatá láhev vodky, vedle ní sklenka a všude byl nezvyklý klid.
Kde máš Lídu? Podívala jsem se na něj. Byl pouze v tričku a trenýrkách a ruměnec v jeho tváři prozrazoval, že si asi už přihnul.
Ve špitálu.
Dosedl na rohovou lavici a promnul si obličej.
Odvezli ji včera večer. Přišel jsem domů, ležela na zemi a vůbec mě nepoznala.
Byl jsi tam s ní? Co říkali?
Zatím prý nevědí, o co jde. Mám se zastavit dnes.
A piješ… ukázala jsem na láhev.
A co mám, sakra, dělat? Pomoc ji přece nijak nemohu!
Zakryl si obličej dlaněmi, vzlykl. Zajela jsem mu prsty do hřívy vlasů.
Promiň. Zajedeme tam? Přikývl a šel se obléknout.
Vystoupili jsme z autobusu přímo před nemocnicí, ale chvíli nám trvalo, než jsme se prodrali kupami sněhu na chodníku, jak je tam vyhrnul pluh.
Přes hodinu jsme čekali, než se uvolnil Lídin ošetřující lékař. Sdělil nám, že je pacientka bohužel stále v bezvědomí, ale že podnikají všechno, co je v jejich silách.
Chtěla jsem dceru vidět. Zavedl nás k velkému oknu, kterým jsme mohli nahlédnout do pokoje intenzivní péče. Lída byla bledá, obklopená mnoha přístroji, kabely a hadičkami. Málem jsem z toho omdlela. Radek mě vzal okolo ramen a šlapali jsme sněhem ke středu města. Opustil mě Felix a teď ještě tohle s Lídou. Za co mě to Bůh trestá?
Dorazili jsme k paneláku už za tmy. Viděla jsem poprvé muže plakat, byla jsem z toho zmatená. Přinesla jsem z ledničky tu láhev a dvě skleničky, nalila do každé na dva prsty a vtiskla jednu Radkovi do ruky.
Vzpamatuj se. Musíme věřit, že se z toho Lída dostane.
Vy tomu věříte?, vyhrkl a vypil celou koňskou dávku naráz.
Usrkla jsem, pohladila ho po vlasech.
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, Radku.
Nalil si, napil se lačně, zadíval se na mě kalnýma očima. Náhle jsem měla jeho obličej na rameni.
Vy jste mi vždycky rozuměla, vychroptěl, sklouzl hlavou do mého klína.
Vískala jsem mu vlasy a vzápětí zjistila, že mi civí na prsa. Nejdřív jsem ho chtěla okamžitě odstrčit, ale pak jsem si namluvila, že to já mám neřestné myšlenky a že bych se měla stydět za takovou myšlenku v takové chvíli. Vždyť nikoho jiného než Lidu a Radka nemám... Jenže on zvedl ruku a položil mi ji na ňadro. Celá jsem z toho ztuhla.
Jsem strašně rád, že jste tady se mnou. Kdybyste nepřijela, tak já nevím, co by se stalo.
Odmlčel se a rozepnul mi první knoflík, výstřih se mi zvětšil.
Radku?
Je mi s vámi dobře, řekl, jako by mě neslyšel a uvolnil mi další knoflík.
Zalykavě jsem se nadechla, abych ho okřikla. Ale vždyť je to naše společná bolest a třeba by nám to pomohlo získat znovu pevnou půdu pod nohama! Když mi prolétlo tohle hlavou, pochopitelné jsem se toho zalekla. Ale to mi už pronikl rukou pod šaty, našel za mými zády zapínání podprsenky, bleskově ji uvolnil a přitiskl na mé obnažené ňadro rty. To už nesmíš dovolit! Signalizoval mi mozek, ale já varování nedbala.
Radek sál moji bradavku jako kojenec a tělem se mi šířilo horko. A proč bych ho nemohla utěšit? Pomyslela jsem si vzdorovitě a začala se chovat, jako by to byl Felix.
Vzala jsem Radkovu hlavu do dlaní, políbila jeho rty, zvedla se, svlékla si šaty, nechala sklouznout po pažích podprsenku a ulehla vedle něho.
Jste taková sladká, zamumlal, pohrál si s mými prsy, pohladil mé bříško a vklouzl mi prsty pod lem kalhotek.
Radku, to přece nemůžeme. To nemůžeme, šeptala jsem, ale víření prstu v mé kundičce způsobovalo slastnou závrať.
To je šílenství. Za to nás stihne trest, pokračovala jsem, ale v rozporu se slovy jsem popadla kalhotky a táhla je dolů, a když jsem je skopla, rozevřela jsem nohy. Přehoupl se mezi ně, prsty vystřídala ústa a jazyk. Vlna za vlnou se rozlévala mým tělem, hnala mě k rozkoši. Prohnula jsem se a zasténala.
Vsál poštěváček do úst a navíc mi ponořil do pochvy dva prsty. Třásla jsem se a cítila, jak ze mě vytéká ambra. Ještě to ve mně neodeznělo a už jsem mu sevřela ramena a táhla ho nahoru.
Ponořil se penisem do mé kundičky. Objala jsem ho a zavřela oči. Nedočkavě se pohnul, ale držela jsem ho v sobě a vychutnávala ten překrásný pocit úplného naplnění. Když jsem mu povolila, začal s pravidelným dorážením.
Pocítila jsem k němu nesmírnou vděčnost a umiňovala si, že budu myslet hlavně na jeho slast, ale jak rostla ve mně, vykouřilo se mi to z hlavy, vzpínala jsem se k němu, abych dostihla jeho vzrušení. Proto mě ani nenapadlo, abych to přerušila ve chvíli, kdy se blížil evidentně k vyvrcholení, a přijala do sebe všechno, co vytrysklo z jeho penisu.
Když jsem si uvědomila, co jsem provedla, zamrazilo mě z toho v zádech, ale stačilo, aby ze mě vyklouzl a já hned vzala jeho povadlý penis do úst a pomáhala mu zkušeně k nové síle. Znovu mě napíchl, znovu jsme dospěli k báječnému orgasmu. Pak na mně chtěl, abych se k němu obrátila zadečkem.
Už dost, Radku. Uvědom si, kolik mi je let…
Nepozoruji je na tobě. Daleko mladší by ti mohli závidět, hučel do mě.
Veškeré mé další možné námitky přehlušila spokojenost s jeho slovy. Než jsme usnuli, dovedl mě ještě k dalším dvěma vrcholům. Takovou výdrž neměl ani Felix.
Probrali jsme se až před polednem, venku znovu sněžilo. Chtěla jsem mu vysvětlit, proč jsem k tomu v noci svolila, ale naznačil mi, abych mlčela. Vytočil číslo nemocnice, přeptal se na stav své ženy a mé dcery.
Když položil sluchátko, zářily mu oči.
Co ti říkali? Mluv.
Až pak.
Vzal mě do náruče, odnesl zpátky na postel a vyhrnul mi noční košili.
Teprve po dlouhé jízdě s úžasným závěrem jsem se dozvěděla, že Lída se probrala a že k ní můžeme jít v neděli na návštěvu.