Přes naše staré dobré známé jsme se s manželkou Lenkou seznámili s téměř stejně mladou pražskou rodinkou. Získali jsme tak další nové, zajímavé, a jak se pak ukáže, i trvalé přátele. Béďa byl už tehdy známý karikaturista. Jeho Klea byla nápadná svým vzrůstem a postavičkou trošku odrostlejšího lilipu-tána, k čemuž navíc ještě byla vojandou z povolání. V uniformě prostě pohled pro bohy. Roztomile rozkošná jako operetní Nituška. Spletl by se ale každý, kdo by v ní hledal tichou, ušlápnutou, poslušnou, hodňoučkou bytůstku, kterou je nutno chránit před ofouknutím. Nutno ještě dodat, že v té době měli už dvě malinké školačky, zatímco my ještě nic. Naše přátelství se hezky rozvíjelo, i když vzájemné návštěvy pro značnou vzdálenost nebyly příliš časté. Kleina zvláštnost mě však přitahovala čím dál více, a byť jsem měl velmi krásnou a zcela bezproblémovou manželku, začal jsem toužit po hříchu s Kleou, až se to stalo.
Jednou při návštěvě u nich jsme vyrazili do kavárny. Tanec jsem musel obstarávat já, Béďa netančil. Vůči ženám jako milostnému a erotickému objektu byl skutečný suchar, vlastní ženu nevyjímaje. Kumšt ho prostě zcela pohltil a jakákoliv jiná témata ho viditelně nudila. Zatímco moje Lenka se u stolu trápila s Béďou, my jsme se s Kleou při tanci hodně odvázali a nebylo divu, že v mých kalhotách došlo jednoduše k povstání. Když to Klea přes tu slabou letní látku ucítila a zpozorovala, řekla jenom júúúj. Pak už bylo naším tématem jen kdy, kde, jak a hlavně co nejdřív. Když žena moc chce, dokáže být přímo neuvěřitelně vynalézavá. A tak už následující den to zařídila tak, že jsem si ji mohl plně vychutnat a do našeho odjezdu pak ještě jednou. Bylo to báječné a opakovalo se to tak při každé návštěvě. Ovšem nic netrvá věčně, natožpak ty hezké příjemné věci.
Nám s Lenkou se v rychlém sledu sesypala čtyři miminka a nakonec hned po tom čtvrtém mi moje nádherná Lenka zemřela. Na návštěvy nebylo samozřejmé ani pomyšlení, zůstal jen sporadický písemný kontakt. Léta ubíhala a přibývala nejen nám, ale i dětem. A stalo se, že po více než desetileté pauze jsem se najednou octnul už zcela sám zase v Praze u svých přátel. Béďovi mezitím naskočil silný břišní mozol a byl už téměř mrzout. U Kley se čas zastavil. Vojanda už sice nebyla, ale byla snad ještě krásnější a přitažlivější. Z jejích malých školaček se vyvinuly hezké dospělé dívky. Mentálně však byly nebe a dudy. Starší a fortelnější Katka už byla z domu, její neovladatelná touha po naprosté samostatnosti ji vypudila hned k prvnímu klukovi, se kterým se seznámila. Doma tedy byla jen mladší Bárka, která svým zjevem i chováním jako by mámě z oka vypadla. Klea si ji odmala vychovávala ne jako dceru, ale jako svou nejdůvěrnější kamarádku. Neměly mezi sebou nejmenší tajnost. Jejich vzájemná závislost na sobě byla až šokující. Do detailů znaly navzájem všechno o svých milencích, důkladně je vždy probíraly, schvalovaly a veto jedné bylo pro druhou zákonem. Na tuto dvojici byla radost pohledět. Bára už dávno věděla, že jsem její mámu píchal. Po dobrém obědě se Béďa jako vždycky hned vytratil do svého ateliéru a všichni jsme věděli, že až do zavolání na večeři ho nikdo neuvidí. Při kafíčku a dobré flaštičce jsem tedy osaměl s Kleou a Bárkou. Debata přímo tryskala, na povídání toho bylo víc než dost. Jak čas pomalu, ale jistě uplýval a Bárka stále nejevila ani náznak změny svého programu. Protože debata už se z těch věcných informací překulovala dost silně do erotična, poněkud jsem znejistěl. Nemusím snad vysvětlovat, že mou představou bylo bohatší naplnění tohoto časového úseku, než jen čistě debata, byť sebezajímavější. Ještě víc mě začal zneklidňovat naprostý klid Kley, přestože měla na sobě šatový župánek na tři knoflíčky, který jsem tak důvěrně znal a věděl, že pod ním už látkového není vůbec nic.
Až konečně jsem se zcela bezděky obrátil na Bárku a řekl jí, že je, jako by mamce z oka vypadla a že i ty kozičky bude mít za chvilku stejně velké. Na to opáčila, že ona už je má úplně stejné teď. Odpověděl jsem, že to určitě ještě ne, že to bych musel posoudit, ať mi je ukáže. Vznikla delší debata, kdy obě dámy byly proti tomu a při které mi ohon ztvrdnul na kámen, což přes mé letní kalhoty bylo zcela zřetelné a obě si toho dobře povšimly. Konečně ta potvůrka Klea řekla: „Tak mu je ukaž, když pořád nevěří." Na to Bárčino tričko vyletělo až po bradu. S dřevěným pérem jsem civěl na tu krásu, po chvíli jsem obě kozičky vzal do rukou a začal se s nimi mazlit pusou a jazykem, cumlal a vycucával bradavky. Ale to už mi v hlavě pumpovalo, že bych chtěl ještě víc. Uznávám, že s kozičkami jste měly pravdu, ale kundičky už úplně stejné být nemohou, řekl jsem. Á opět mě Klea začala mučit dlouhou dohadovací pří, než konečně řekla: „Tak mu ji ukaž." Na to Bárčina sukýnka spadla na zem a oslnivě bílé kalhotky se ocitly pod koleny. Byla celá nádherně a krásně nahá. Mé ruce ji teď hladily mezi nožkama. Jenže komupak by asi teď tohle už mohlo stačit a nechtěl by už všechno?
Bylo mi jasné, že vše je jen v rukou a vůli Kley. Prolétlo mi hlavou: „Proboha, je to sadomasochistka?" V té chvíli mi už totiž Klea jezdila rukou po mé bouli v kalhotách. Nevymyslel jsem nic originálnějšího než zase jen konstatování, že tedy na pohled i omak jsou obě pičky stejné, ale že ten rozdíl nutně musí být uvnitř. Nevím, ale možná že mi v té chvíli můj ocas úplně změkl z obavy, že neslyším: „Tak to už by ti mohlo stačit." Namísto toho už zcela bez mučení zaznělo: „Tak ho nech, ať si to najde." Sama mi rozepnula kalhoty, vysvobodila ze slipů můj zběsile naběhlý kolík, políbila mně ho, zacumlala a řekla: „Tak běž si to hledat." Bárka už ležela na koberci s kolénky široce roztaženými. Snad během vteřiny jsem do její mokroučké pičky na jeden šup zarazil celý svůj kolík snad i s pytlíkem. Tak hrozně jsem se bál, aby se to ještě nemohlo nějak zvrtnout. Až když jsem se tou pičkou rychle párkrát protáhl, začal jsem pomaličku normálněji vnímat a hledal i příslušné kozičky a pusinku. Po nějaké chvíli jsem si dokonce dokázal i všimnout, že se na nás Klea s potěšením dívá a líbí se jí, jak se to líbí mně i její milované dcerušce.